24. 6. 2022

Mají místní sportovní oddíly právní nárok na členství v národním sportovním svazu?

V České republice existuje celá řada národních sportovních svazů, které mimo jiné vytvářejí podmínky pro rozvoj příslušného sportu, organizují celonárodní a jiné soutěže, řídí přípravu národní reprezentace a zajišťují financování a podporu jednotlivým oddílům věnujícím se danému sportu na místní úrovni. Tyto národní sportovní svazy svou činnost vykonávají zpravidla jako spolky podle § 20 a § 214 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ) s tím, že jejich členy jsou právě jednotlivé místní sportovní oddíly organizované zpravidla také ve formě spolků.

Je nepochybné, že členství v národním svazu je pro místní sportovní oddíl nejen výhodou, ale mnohdy také nutností. Většina sportovců chce soutěžit a porovnávat své výsledky s ostatními. Touha po vítězství je často hnacím motorem, který vede sportovce ke zlepšování svých výkonů. V této souvislosti je však třeba uvést, že jedině členové národních svazů se mohou účastnit soutěží, které svaz organizuje. Pokud místní národní oddíl není v národním svazu, jsou pro něj tyto soutěže uzavřeny.

Stejně tak se členové takového místního sportovního oddílu nemohou stát národními reprezentanty v daném sportovním odvětví, a to bez ohledu na jejich kvality. Národní svaz totiž reprezentanty vybírá pouze z vlastní členské základny. Pokud národní svaz odmítá místní sportovní oddíl, potom nutí jeho členy, kteří mají ambice se sportu věnovat, aby dotčený místní sportovní oddíl opustili a přešli do oddílu, který mají ke svazu „blíže“. Taková praxe rozhodně není pro rozvoj sportu zdravá, a to zejména tehdy, pokud členské a materiální zázemí dotčeného místního sportovního oddílu a kvalita jeho sportovní výchovy dosahuje stejných ne-li lepších kvalit, než je tomu v jiných oddílech, které členy svazu jsou.

V neposlední řadě je třeba také zmínit, že jedině účastí v národním svazu mohou místní sportovní oddíly profitovat z podpory svazu danému sportovnímu odvětví a dosáhnout na finanční zdroje pocházející např. ze státních dotací, které svaz přerozděluje. I toto může být často motivací, proč svaz nechce nového člena přijmout.

Každé sportovní odvětví má zpravidla jeden národní svaz, a proto je pro místní sportovní oddíly účast v takovém sportovním svazu naprosto klíčová. Co mají však místní sportovní oddíly dělat, pokud je národní svazy odmítnou a neumožní jim stát se jejich členy? Mají místní sportovní oddíly právní nárok na členství v národním sportovním svazu?

Jak již bylo uvedeno výše, národní sportovní svazy jsou zpravidla organizovány jako spolky podle § 20 a § 214 a násl. OZ. Ve smyslu čl. 20 Listiny základních práv a svobody jsou spolky samosprávné a od státu oddělené osoby, tj. jsou nadány vysokou mírou autonomie. Tato autonomie se přitom projevuje rovněž v tom, že spolky jsou v zásadě oprávněny samy rozhodovat o tom, kdo se stane jejich členem či nikoliv.[1] Zákonná právní úprava předpokládá dvojí způsob vzniku členství ve spolku, a to (i) při založení spolku účastí na ustavující schůzi (§ 223 OZ) a (ii) během existence spolku přijetím za člena na základě přihlášky či jiným způsobem upraveným stanovami spolku (§ 233 odst. 1 OZ). O přijetí za člena rozhoduje orgán určený stanovami, jinak nejvyšší orgán spolku (§ 233 odst. 1 OZ). Podmínky pro přijímání nových členů zpravidla upravují stanovy spolku[2], a pokud stanovy mlčí, je na příslušném orgánu spolku, zda nového člena přijme či nikoliv. Často se však stává, že stanovy spolku podmínky členství sice upravují, ale nestanoví, že v případě jejich splnění má žadatel na členství formální nárok. Stanovy zpravidla ponechávají na příslušném orgánu, aby žádost o členství zhodnotil a o přijetí za člena na základě svého uvážení rozhodl. Zájemci o členství jsou tak de facto ponecháni na pospas libovůli příslušného orgánu spolku. Podle všeobecně uznávané doktríny zájemci o členství nárok na přijetí za člena spolku nemají.[3]

Je však takový přístup správný? Co když pro odmítnutí členství ve vztahu ke konkrétnímu žadateli neexistují pádné důvody? Co když místní sportovní oddíl splňuje veškeré stanovami předepsané podmínky pro členství a příslušný orgán národního sportovního svazu jej přesto odmítá za člena svazu přijmout? Má místní sportovní oddíl možnost obrany?

Řešení lze nalézt v německé právní doktríně a judikatuře. I přesto, že německé právo také přiznává spolkům vysokou míru autonomie, německé soudy si s danou problematikou vědí rady. Již od šedesátých let rozhodnutí monopolního či dominantního spolku o nepřijetí za člena žadatele, který splňuje obecné požadavky na členství upravené stanovami, považují za odporující zákazu zneužití dominantního postavení v hospodářské soutěži a v rozporu s dobrými mravy. V takových případech mohou neúspěšní žadatelé požadovat, aby soud uložil dotčenému spolku přijmout žadatele za člena.[4] Obdobně k dané problematice přistupuje i rakouská judikatura.[5]

Vzhledem k tomu, že obecná právní úprava autonomie spolků a zneužití dominantního postavení v českém právu jsou v podstatě obdobné s právní úpravou německou[6], je namístě, aby české soudy k dané problematice přistupovaly stejně. Jedině tak lze totiž zamezit diskriminaci, která v oblasti sportu panuje.

Autor článku přivítá jakékoliv komentáře, postřehy i zkušenosti odmítnutých zájemců o členství v národním sportovním svazu či jiném spolku.


[1] Zákonnou výjimkou je § 32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

[2] Úprava stanov je v tomto ohledu limitována pouze obecnou právní úpravou, tj. podmínky nesmí být v rozporu s právními předpisy.

[3] Samozřejmě pokud takový nárok nevyplývá přímo ze stanov určitého spolku.

[4] Viz např. rozhodnutí Bundesgerichtshof, Urt. v. 14.11.1968, Az.: KZR 3/67 a z něj vycházející judikatura. Soud v uvedeném rozhodnutí dokonce připouští, že si lze dokonce představit situaci, kdy odmítnutí členství bude přestavovat zneužití dominantního postavení i tehdy, pokud zájemce o členství nebude splňovat všechny podmínky členství upravené stanovami spolku.

[5] Viz např. rozhodnutí Oberste Gerichtshof ze dne 13.10.2009, 1 Ob 125/09b.

[6] Srovnej § 19 německého zákona o omezeních hospodářské soutěže (něm.: Gesetz gegen Wettbewerbsbeschränkungen – GWB) a § 10 a násl. českého zákona o ochraně hospodářské soutěže a čl. 9 základního zákona SRN (něm: Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland) a čl. 20 Listiny základních práv a svobod.


By JUDr. Ondřej Rathouský

Author

JUDr. Ondřej Rathouský

JUDr. Ondřej Rathouský

News & Publications

Gesellschaftsrechtliche Nebenvereinbarungen in Tschechien

Gesellschaftsrechtliche Nebenvereinbarungen in Tschechien

Das Kapitel zu Tschechien von Martin Holler im Handbuch Gesellschaftsrechtliche Nebenvereinbarungen in Europa gewährt einen Überblick über schuldrechtliche Nebenvereinbarungen von Gesellschaftern verschiedener Handelsgesellschaften nach dem tschechischen Recht.

Gesellschaftsrechtliche Nebenvereinbarungen in der Slowakei

Gesellschaftsrechtliche Nebenvereinbarungen in der Slowakei

Das Kapitel zu der Slowakei von Zuzana Tužilová im Handbuch Gesellschaftsrechtliche Nebenvereinbarungen in Europa gewährt einen Überblick über schuldrechtliche Nebenvereinbarungen von Gesellschaftern verschiedener Handelsgesellschaften nach dem slowakischen Recht.

Martin Holler als Referent: Anwaltsfehler – und wie man sie vermeiden kann

Martin Holler als Referent: Anwaltsfehler – und wie man sie vermeiden kann

Martin Holler wird im Rahmen der Tagung "Anwaltsfehler - und wie man sie vermeiden kann" in Hamburg zum Thema Kommunikation mit Mandanten über anwaltliche Fehler refereieren.