Koronaokénko: Stavení a přerušení běhu lhůt v České republice?

Jak známo, v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu vládou České republiky došlo nejen k zásahu do běžného života občanů, ale i k zásahu do fungování právního systému. Vláda se doposud zaobírala nespočtem detailů, které je třeba v důsledku takového opatření vyřešit, nicméně dosud nebylo postaveno na jisto, jaký přístup zvolit k běhu procesněprávních a hmotněprávních lhůt. Život v České republice se totiž sice, co se týká společenského i veřejného života, téměř zastavil, veřejné instituce jako jsou úřady či soudy fungují v utlumeném režimu, procesněprávní či hmotněprávní (promlčecí a prekluzivní) lhůty však běží „vesele“ dál a je třeba řešit, jak se k tomuto faktu postavit. Za daných okolností totiž není reálné, aby soudní aparát, úřady či potenciální i stávající účastníci řízení a další osoby činili veškeré potřebné úkony, jako kdyby se jednalo o zcela běžný režim chodu společnosti ještě z počátku března. Skutečnost, že dosud nebylo legislativně postaveno na jisto, jak bude tato zásadní otázka řešena, může bez pochyby vyústit v citelné a často neodčinitelné újmy spočívající např. v promlčení či prekluzi („propadnutí“) jednotlivých práv.

Danou situaci proto intenzivně řeší soudci krajských a vyšších soudů, kteří spolu se Soudcovskou unií zcela logicky vyzvali Ministerstvo spravedlnosti České republiky, aby tuto problematiku urychleně řešilo. Podle názoru většiny soudců v čele s Lubomírem Drápalem, předsedou Krajského soudu v Praze, je třeba po celou dobu trvání nouzového stavu běh hmotněprávních lhůt stavit a procesněprávních přerušit, a to zpětně s účinností od 12. března 2020, tj. od vyhlášení nouzového stavu. Dle jeho názoru je tento požadavek naprosto logický a pochopitelný, přičemž je s podivem, že takové opatření nebylo přijato současně s vyhlášením nouzového stavu. Požadavek Soudcovské unie na urychlené legislativní řešení otázky lhůt podpořila i Česká advokátní komora, neboť právě stanovená karanténní či jiná důvodná krizová opatření mohou advokátům a jejich klientům podstatně ztížit nebo zcela znemožnit některá podání či jiné úkony, jejichž neprovedením může dojít ke zmeškání lhůty, což může mít neodčinitelné následky.

Částečnou satisfakcí výše uvedených požadavků by pak mohl být tzv. lex COVID, neboli návrh zákona Ministerstva spravedlnosti ke zmírnění dopadů pandemie koronaviru na osoby účastnící se soudních řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby (pro oblast justice, insolvencí a exekucí). Tento návrh zákona se však k výše nastíněné problematice co do běhu lhůt staví spíše polovičatě pouze v rovině procesněprávní, když navrhuje rozšířit použití již existujících institutů o prominutí zmeškání lhůt (např. § 58 občanského soudního řádu či § 61 trestního řádu) na lhůty další, které dnes není možné prominout (např. pro podání mimořádného opravného prostředku), a to v případě, že lhůta byla zmeškaná v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření přijatého pro boj s rozšířením COVID-19. Jak by to mělo být se lhůtami hmotněprávními v době nouzového stavu, však prozatím ani v rámci tzv. lex COVID řešeno není.

Návrh zákona byl posvěcen vládou a měl by být v nejbližší době schválen Poslaneckou sněmovnou. Nezbývá než doufat, že ještě dojde k jeho „kosmetické“ úpravě a požadavky Soudcovské unie budou zcela vyslyšeny.

Mgr. Jana Kostěncová