Exekuce na základě zahraničních rozhodčích nálezů

V nedávné době se v judikatuře Nejvyššího soudu ČR v oblasti exekučního řízení objevila zcela nová tendence. Nejvyšší soud ČR se začal stavět odmítavě k tomu, aby prostřednictvím exekučního řízení byly vykonávány cizí rozhodčí nálezy, u nichž nebylo rozhodnuto o uznání, a to i v případě, že se jedná o rozhodčí nálezy vydané v režimu Newyorské úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze dne 10. 06. 1958 (dále jen „Newyorská úmluva“). Zda je tento přístup odůvodněný, se však jeví jako problematická otázka.

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 03.11.2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016, dospěl k závěru, že cizí rozhodčí nálezy (včetně těch vydaných podle Newyorské úmluvy) nejsou způsobilými exekučními tituly ve smyslu § 37 odst. 2 exekučního řádu, když ohledně nich nebylo vydáno rozhodnutí o uznání. Tento výklad pak Nejvyšší soud ČR zdůvodnil tím, že v případě exekučního výkonu na rozdíl od výkonu soudního absentuje odůvodnění rozhodnutí o vykonatelnosti příslušného exekučního titulu ze strany soudu.

Uvedený právní názor však dle našeho názoru odporuje právní úpravě obsažené v Newyorské úmluvě, kterou je Česká republika vázána, a která má v souladu s ustanovením čl. 10 Ústavy České republiky přednost před zákonem. Podle ustanovení čl. III Newyorské úmluvy platí: „Každý Smluvní stát uzná rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde nález je uplatňován, za podmínek stanovených v následujících článcích. Pro uznání a výkon rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje Úmluva, nebudou stanoveny podstatně tíživější podmínky nebo vyšší soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon rozhodčích nálezů místních (národních).“

Z citovaného ustanovení čl. III Newyorské úmluvy jednoznačně vyplývá, že pro výkon cizích rozhodčích nálezů vydaných podle Newyorské úmluvy nesmí být v České republice stanoveny tíživější podmínky nebo vyšší soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon národních rozhodčích nálezů. Základní myšlenkou tohoto ustanovení a zároveň celé Newyorské úmluvy je, že cizí rozhodčí nálezy nesmí být při výkonu v jednotlivých smluvních státech znevýhodňovány oproti rozhodčím nálezům národním.

Podle českých právních předpisů lze národní rozhodčí nálezy vykonat jak cestou soudního výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, tak cestou exekuce podle exekučního řádu, přičemž pro účely exekuce národního rozhodčího nálezu české právní předpisy nevyžadují žádné řízení o uznání či prohlášení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Má-li podle čl. III Newyorské úmluvy výkon cizích rozhodčích nálezů podléhat stejnému režimu jako výkon národních rozhodčích nálezů, nesmí výkon cizích rozhodčích nálezů vydaných v režimu Newyorské úmluvy podléhat jakémukoli dodatečnému uznávacímu řízení. Tím spíše by neměl podléhat samostatnému soudnímu řízení o uznání, které následně může dlužník účelově prodlužovat a které může trvat (včetně řízení o opravných prostředcích) i několik let, během nichž přitom dlužník může zcela libovolně nakládat se svým majetkem a činit úkony směřující k tomu, aby následná exekuce rozhodčího nálezu byla zmařena.

Řešením dle našeho názoru není ani to, že by se věřitel mohl vyhnout zdlouhavému řízení o uznání cizího rozhodčího nálezu, pokud by se jeho výkonu domáhal nikoliv v exekučním řízení, ale v rámci soudního výkonu rozhodnutí. Soudní výkon rozhodnutí totiž na rozdíl od exekuce podléhá soudnímu poplatku. Pokud by při výkonu rozhodnutí bylo následně zjištěno, že povinný nemá žádný majetek, zaplacený soudní poplatek by se oprávněnému přitom nikdy nevrátil. Návrh na soudní výkon rozhodnutí navíc na rozdíl od exekučního návrhu musí obsahovat přesné označení majetku, který si oprávněný přeje postihnout. Oprávněný přitom často neví, jaký majetek povinný vlastní, ani zda má povinný nějaké bankovní účty, které by bylo možné postihnout. Všechny uvedené skutečnosti představují v praxi takovou zátěž, že věřitelé (oprávnění) k soudnímu výkonu rozhodnutí téměř nepřistupují a využívají takřka výlučně cestu exekuce podle exekučního řádu.

Na základě výše uvedeného je tedy možné shrnout, že má-li mít oprávněný možnost vykonat cizí rozhodčí nález vydaný v režimu Newyorské úmluvy v podstatě za shodných podmínek jako národní rozhodčí nález, resp. pokud nemá být oprávněný s cizím rozhodčím nálezem znevýhodněn oproti oprávněnému s národním rozhodčím nálezem, potom mu musí být umožněno využít za stejných podmínek exekuce podle exekučního řádu. Jakýkoliv výklad českých právních předpisů, který by ve vztahu k výkonu zhoršoval postavení oprávněného s cizím rozhodčím nálezem podle Newyorské úmluvy oproti postavení oprávněného s národním rozhodčím nálezem, je nepřípustný a odporuje čl. 10 Ústavy České republiky.

Nejvyšší soud ČR v komentovaném usnesení shledal, že přímé exekuci cizích rozhodčích nálezů vydaných podle Newyorské úmluvy bez řízení o uznání brání ustanovení § 37 odst. 2 exekučního řádu. S tímto závěrem se však neztotožňujeme.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu platí, že exekučním titulem je mimo jiné vykonatelný rozhodčí nález. Cizí rozhodčí nálezy vydané v režimu Newyorské úmluvy považuje za exekuční titul ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu rovněž právní doktrína, přičemž je přesvědčena, že není třeba zvláštního uznání.[1]

Nejvyšší soud ČR v rozebíraném usnesení své právní závěry opírá o vlastní judikaturu, která vydání předmětného usnesení předchází jen o několik měsíců (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.07.2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2016, sp. zn. 20 Cdo 4663/2015). Jsme však toho názoru, že uvedená rozhodnutí nelze na daný případ aplikovat.

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.07.2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016, se netýkalo výkonu cizího rozhodčího nálezu vydaného v režimu Newyorské úmluvy, ale rozsudku obecného soudu na Floridě ve Spojených státech amerických. Na takový rozsudek však nedopadá ustanovení žádné mezinárodní smlouvy o uznání a výkonu, a proto tedy také pro výkon takového rozsudku nepochybně platí, že lze postupovat cestou exekučního řízení jedině za předpokladu, že o takovém rozhodnutí bylo v souladu s ustanovením § 16 zákona o mezinárodním právu soukromém vydáno zvláštní soudní rozhodnutí o uznání. Uvedený princip však neplatí ve vztahu k cizím rozhodčím nálezům vydaným v režimu Newyorské úmluvy. Sám Nejvyšší soud ČR ve své dřívější judikatuře výslovně konstatoval, že úprava uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů obsažená v zákoně o mezinárodním právu soukromém (viz § 120) se nepoužije, pokud existují mezinárodní smlouvy, které uznání a výkon rozhodčího nálezu upravují a kterými jsou oba státy vázány.[2] V dané souvislosti Nejvyšší soud ČR odkázal mimo jiné také na Newyorskou úmluvu.

Ve vztahu k Nejvyšším soudem ČR odkazovanému usnesení ze dne 18.10.2016, sp. zn. 20 Cdo 4663/2015, je pak nutno konstatovat, že toto otázku, zda lze cizí rozhodčí nález vydaný v režimu Newyorské úmluvy vykonat v rámci exekučního řízení bez předchozího formálního rozhodnutí o uznání takového rozhodnutí, vůbec neřeší, resp. takový postup nevylučuje. V daném usnesení se Nejvyšší soud ČR naopak ztotožnil se závěrem, že uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu vydaného v režimu Newyorské úmluvy se posuzuje právě podle této úmluvy. V kontextu uvedeného právního názoru tedy musí nutně v souladu s čl. III Newyorské úmluvy platit, že pokud lze v České republice národní rozhodčí nálezy vykonávat v exekuci podle exekučního řádu bez nutnosti vydání předchozího formálního rozhodnutí o uznání, musí být za stejných podmínek, tj. bez předchozího formálního rozhodnutí o uznání, v exekuci podle exekučního řádu vykonatelné také cizí rozhodčí nálezy vydané v režimu Newyorské úmluvy.

Ve světle výše uvedené argumentace jsme přesvědčeni, že výklad předestřený Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 03.11.2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016, je neudržitelný.

[1] Srov. KASÍKOVÁ, Martina. § 40 [Výčet exekučních titulů a materiální vykonatelnost titulu]. In: KASÍKOVÁ, Martina, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, KUČERA, Zdeněk, NEKOLA, Václav. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 241, a JIRMANOVÁ, Miroslava. § 37 [Legitimace k podání návrhu a spojení exekucí]. In: KASÍKOVÁ, Martina, KUČERA, Zdeněk, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav. Exekuční řád. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 197 a 198.

[2] rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 07.10.2015, sp. zn. 26 Cdo 2983/2015.

Giese & Partner

Ondřej Rathouský / Tamara Skorkovská

JUDr. Ondřej Rathouský / Mgr. Tamara Skorkovská

15.01.2018
JUDr. Ondřej Rathouský / Mgr. Tamara Skorkovská
>> Magazín epravo.cz 4/2017