Hromadné žaloby – čeká české procesní právo revoluce?

Dlouho vedená diskuse o uzákonění institutu hromadných žalob známých především ze Spojených států přiměla české ministerstvo spravedlnosti pustit se do přípravy jeho zakotvení do českého právního řádu.

Tento nástroj by měl umožnit kolektivní uplatňování stejných nebo velmi podobných nároků širokého okruhu osob v rámci jednoho jediného řízení. Podle ministerstva je takové řešení výhodné vlastně pro všechny, má ušetřit náklady a čas jak žalobců, tak žalovaných a dokonce i státu. Na jaké konkrétní případy se tedy hromadné žaloby hodí? A jsou skutečně výhodné pro všechny? Mají vůbec nějaká rizika? Toto všechno jsou otázky, které se nabízí a které je třeba s ohledem na návrh věcného záměru zodpovědět.

Hromadná žaloba: teorie a (možná) praxe

Ministerstvo počítá s velice širokým pojetím hromadné žaloby, v podstatě bude možné ji podat ve všech oblastech, na které se vztahuje civilní soudní řízení. Vyjmuty budou pouze nesporná řízení, řízení proti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a s největší pravděpodobností také případy z oblasti práva obchodních korporací, které vzhledem ke své specifičnosti podle ministerstva zasluhují zvláštní úpravu. Hromadná žaloba se nebude omezovat ani pouze na některý okruh nároků – bude tedy možné kolektivně uplatňovat nároky na plnění, na zdržení se protiprávního jednání, určovací, či na odstranění protiprávního stavu. Samozřejmě se tento institut bude pro některé případy hodit více než pro jiné. Na které konkrétně tedy ministerstvo cílí?

Oblast ochrany spotřebitele se zdá být na první pohled jako nejvhodnější, spotřebitelé se z důvodu vlastního (vlastně malého) nároku často do soudních sporů nepouštějí a podnikatelé (často velké společnosti) s tím, že se bude bránit jen malá hrstka spotřebitelů, počítají. Další důležitou oblastí, kde by tento institut mohl najít uplatnění, je oblast náhrady škody v oblasti hospodářské soutěže, pokud se některý ze soutěžitelů dopustí porušení soutěžních pravidel. Velkou skupinou sporů, které by bylo jednodušší řešit pomocí hromadných žalob, jsou škody na životním prostředí a zdraví lidí. Jedna událost může způsobit újmu velkému počtu lidí, přičemž zdroj této újmy je jen jeden. V takových případech není tedy nezbytné pro každé řízení vypracovávat zvláštní znalecký posudek a jednotlivě zkoumat zavinění škůdce.

Podmínky hromadného řízení

Kromě podmínek, které musí splňovat každé civilní řízení, budou muset být navíc splněny další podmínky speciálně pro řízení hromadné. Jsou jimi:

  • Podmínka početnosti, tedy dostatečný počet žalobců, aby individuální vymáhání nároků nedávalo smysl (návrh záměrně nezmiňuje konkrétní číslo, podle ministerstva by splnění této podmínky mělo být individuálně posuzováno soudem).
  • Podmínka společné povahy, což znamená, že všechny řešené případy musí mít shodné skutkové a právní otázky.
  • Podmínka typizovanosti nároků, tj. nároky, které jsou hromadnou žalobou vymáhány, musí mít stejný nebo obdobný charakter.
  • Podmínka odpovídajícího zastoupení, která se projevuje hned ve dvou formách, a sice že skupina musí být reprezentována správcem skupiny, jejím členem či spolkem a že skupina musí být v každém případě zastoupena advokátem, pokud jím není správce skupiny osobně.
  • Podmínka vhodnosti znamená, že hromadná žaloba musí být nejlepším možným způsobem, jak věc projednat.
  • Podmínka zákazu zneužití práva, která cílí na ochranu dobré pověsti žalovaného.

Výhody a nevýhody hromadných žalob

Jak již bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, ministerstvo spatřuje v zavedení institutu hromadné žaloby celou řadu pozitiv. Hlavní přínos lze samozřejmě spatřovat především v hospodárnosti. A to na jedné straně odlehčením soudní soustavě, kdy namísto velkého počtu individuálních žalob by bylo možné podat jednu hromadnou žalobu a tím ušetřit čas a pracovní síly soudů, a na straně druhé snížením nákladů žalobců, kdy by nebylo nutné, aby byl každý účastník zastoupen jednotlivě, ale existovala by možnost hromadného zastoupení a přitom by nebyla možnost efektivního uplatnění práva nijak dotčena.

Podle návrhu by navíc do jisté míry došlo k vyrovnání pozice spotřebitele a podnikatele. Jedinec se může velkým obchodním korporacím sám pouze těžko bránit, což i právní systém reflektuje užíváním institutu ochrany slabší strany. V hromadné žalobě by však obchodním korporacím čelila celá horda spotřebitelů a z jejich jednotlivých bagatelních nároků by se rázem stala částka značného rozsahu. Pozice obou stran by se tak začala po faktické stránce vyrovnávat.

Kromě pomoci žalobcům si ministerstvo též slibuje, že zavedení hromadné žaloby, by mohlo vytvořit jistý „tlak“ na velké obchodní společnosti, který by je odrazoval od projevů jejich snahy o maximalizaci zisku (preventivní funkce deliktního práva). Tento procesní nástroj by umožnil uplatňovat práva většímu počtu subjektů snazší cestou, což by nepochybně vedlo k tendenci častějšího uplatňování práv, a podnikatelské subjekty by pak byly motivovány k usměrňování svého chování reálnou hrozbou nákladných kompenzací.

Jistou nevýhodu jistě přinesou hromadné žaloby žalovaným, jejichž postavení se oproti současné úpravě zhorší.

Hypoteticky se tak lze obávat možného zneužití tohoto institutu za účelem poškození dobré pověsti žalovaného. Jaké prostředky ochrany zákonodárce žalovanému v této souvislosti poskytne, není zatím zřejmé. Hromadná žaloba bude nepochybně představovat silný procesní nástroj, který při každém použití vyvolá zájem médií a veřejnosti. Zde bude ale muset zákonodárce dbát obzvlášť na to, aby byli dostatečně a efektivně chráněni žalovaní.

Shrnutí

Hromadné žaloby zcela jistě přináší pro zákonodárce mnoho výzev a bude nepochybně zajímavé sledovat, jakým způsobem se zákonodárce s nejasnostmi, které se s hromadnými žalobami pojí, vyrovná. S právem na spravedlivý proces je spjata rovněž možnost jednotlivce nárok neuplatňovat nebo se jej vzdát. Jakým způsobem upraví zákonodárce situaci, kdy se jednotlivec rozhodne, že svůj nárok uplatňovat nechce nebo že chce svůj nárok uplatňovat v samostatném řízení? V úvahu by přicházela možnost procesního vystoupení, kdy by se nárok jednotlivce z celkové skupiny oddělil a současně by zůstalo čistě na jednotlivci, jakým způsobem by se svým nárokem pak nakládal.

Celkově ale lze označit hromadnou žalobu za moderní prvek v právním systému a lze ocenit snahu zákonodárce zavést tento nástroj i do českého právního řádu. Hromadné žaloby mají potenciál posílit postavení jednotlivců a zefektivnit uplatňování jejich bagatelních nároků. Zákonodárce však bude muset najít vhodnou rovnováhu mezi ochranou individuálních zájmů jednotlivcům kolektivním způsobem a přiměřenou možností žalovaných efektivně se bránit šikanózním hromadným žalobám, tak aby výsledná nerovnost mezi oběma stranami byla co nejspravedlivější.

JUDr. Ondřej Rathouský / Mgr. Ing. Lenka Charvátová

06.09.2018
JUDr. Ondřej Rathouský / Mgr. Ing. Lenka Charvátová
>> www.pravniprostor.cz